Co je to Pí-Voda Tarama
Úvodem
Obsah vody v lidském těle činí 60%-80%, přičemž v případě malého dítěte tvoří voda 80% tělesné hmotnosti, a u seniorů se snižuje až pod 60%.
Jak lidské tělo stárne, je hlavní příčinou velkého množství nejrůznějších vznikajících nemocí rostoucí úbytek vody v těle. Podle průzkumu WHO (Světové zdravotnické organizace) je 80% hospitalizovaných pacientů nemocných z důvodu nedostatečného příjmu vody, a proto by 80% nejrůzněji nemocných lidí, trpících ve všech nemocnicích světa, při pravidelném, dostatečném příjmu vody vůbec nemuselo onemocnět.
Přestože udržování vhodného obsahu vody v lidském těle je pro zdraví člověka nesmírně důležité, většina lidí tento fakt přehlíží a způsobuje si tím řadu zbytečných nemocí.
Pokud bude voda, kterou pijete dobrá jako originální Pí-voda, tím lépe. Nemoci vznikající z nadměrného pití vody téměř neexistují, a proto si ji můžete dopřávat s klidným srdcem.
Tělu prospívá, vypijete-li jednu až dvě sklenky vody hned, jakmile se probudíte, jednu až dvě sklenky během dopoledne a odpoledne a určitě také před spaním.
Pijeme-li příliš mnoho běžné podzemní či vodovodní vody, dochází při jejím přetváření v těle na fyziologický roztok k vyplavování železa z těla močí, a proto se můžou dostavit např. závratě. Originální Pí-voda však díky své podobnosti s vodou v organismu nemá žádné zvláštní nepříjemné vedlejší účinky ani při nadměrném pití. Originální Pí-vodu lze považovat za téměř totožnou s vodou v organizmu.
Tajemství originální Pí-vody
Říční, mořská i jezerní voda, voda studniční i pramenitá, zkrátka převážná většina vody, která se vyskytuje na Zemi je ionizovaná - nechráněná.
Ale voda, která tvoří součást živých organismů rostlin i živočichů, je voda neionizovaná. Také originální Pí-voda je voda neionizovaná a tím se podobá tekutině v živých organismech.
Originální Pí-voda, která je podobná tekutině v buňkách lidského těla činí buňky životaschopnějšími; jelikož jde o neionizovanou vodu, která brání chemickým změnám, nemůžou v čisté originální Pí-vodě přežívat mikroorganismy. Všichni živočichové, s vyjímkou části lidí, pijí obyčejnou vodu, nikoliv tedy Pí-vodu. Také všechny rostliny na Zemi vstřebávají obyčejnou ionizovanou vodu, kterou pomocí buněčné membrány mění na vodu „biologickou“. Biologická voda (fyziologický roztok) je Pí-voda. Ani současná věda tuto tajemnou tekutinu nedokáže úplně poznat.
(Rovnice: voda v živých organismech = Pí-voda, totiž to, že fyziologický roztok je přesně totéž, co Pí-voda, není přijímána obecně. Je třeba si uvědomit, že oba termíny jsou zaměňovány v tom smyslu, že Pí-voda má k tekutině v živých organismech nejblíže)
Lidské tělo a Pí-Voda
Po celou dobu života naše lidské tělo bez ustání vytváří magnetické rezonance díky vodě, kterou obsahuje.
Aby mohlo docházet k magnetickým rezonancím, je třeba magnetická látka reagující na zemský magnetismus. 2 a 3-mocný chlorid železa, obsažený ve vodě v lidském organismu, je právě tímto magnetickým materiálem, který má hlavní podíl na rezonancích.
Skrze rezonanci s magnetickým polem Země má fyziologický roztok (Pí-voda) za úkol vytvářet buňky a umožňovat výměnu informací mezi buňkami.
Pokud v živém organismu nedochází k magnetickým rezonancím bez problémů, hladký přenos v systému informací na jednotlivých úrovních atomu-molekuly-buňky-lidského těla je narušen, nebo se úplně zhroutí, což se projevuje nemocí.
Jakým způsobem se voda v lidském organismu podílí na přenosu informací mezi buňkami?
Předávání informací údajně umožňuje 2 a 3-mocný chlorid železa obsažený ve fyziologickém roztoku. Podobně jako na povrchu magnetofonové pásky či pásky videokazety jsou médiem záznamu různých zvuků a obrazů elementy železa, tak i v lidském těle si 2 a 3-mocný chlorid železa pamatuje a předává informace.
Objevitel Pí-vody, Prof. Shoji Yamashita, přidal do určitého bílkovinného roztoku 2 a 3-mocný chlorid železa, poté bílkoviny odstranil, očistil alkoholem a dostal tak původní železitou sloučeninu. Tu dal do nové vody a přidal k ní aminokyseliny. Výsledky tohoto experimentu prokázaly, že 2 a 3-mocný chlorid železa si pamatuje informace o bílkovinách obsažených v bílkovinném roztoku a podle zapamatovaného programu může tuto informaci pomocí bílkovin reprodukovat.
Proto tedy pokud dojde v organismu k nedostatku 2 a 3-mocného chloridu železa, nebo pokud dojde k omezení jeho funkce, má to za následek zmatek v systému předávání informací, které udržují organismus při životě, což se projeví vznikem nemoci.
Buňka a úloha Pí-vody
Na Zemi žije spousta živých organismů. Bez ohledu na to, jde-li o rostliny nebo živočichy, se všechny organismy skládají z buněk a po celou dobu růstu dochází u všech rostlin a živočichů k buněčnému dělení.
Existují sice i jednobuněčné organismy sestávající pouze z jediné buňky, ovšem pokud jde o pána tvorstva – člověka, jeho tělo se údajně skládá ze zhruba 60 bilionů (popř. 100 bilionů) buněk. (odhady celkového počtu buněk lidského těla se jednotlivých vědců liší).
Vlastnosti tohoto ohromného počtu buněk se sice liší podle orgánu, k němuž v lidském těle náleží, ale vezmeme-li to v průměru, tak prý zhruba jednou za den u nich dochází k buněčnému dělení, což znamená, že každý den by se nově rodily buňky v počtu desítek bilionů a zároveň by desítky bilionů buněk odumíraly.
Jsou ovšem i výjimečné případy. Nervové buňky mozku mají ve srovnání s ostatními buňkami lidského těla mnohem delší životnost; poté, co člověk dospěje u nich přestává docházet k buněčnému dělení, a pouze odumírají v počtu 130-150 tisíc denně.
Když malé dítě roste, počet tělesných buněk se každý den zvětšuje. Není to tedy tak, že by jednotlivá buňka neomezeně rostla, ale z jedné buňky se stanou dvě, ze dvou čtyři... Tímto způsobem roste dělením počet buněk.
Je známo, že v průměru umírá buňka lidského těla po zhruba 50 děleních. Buňky embrya však podle programu určeného buněčnou DNA procházejí značně velkým počtem opakovaných dělení (cca 70-80), a pak teprve ztrácejí svou schopnost a umírají, zatímco o buňkách v těle starého člověka je známo, že ztrácejí schopnost buněčného dělení a odumírají už po malém počtu opakování (cca 20-30).
S tím, jak lidské tělo stárne se postupně zkracuje životnost buněk, a stále se zvyšuje počet odumírajících buněk v poměru k počtu buněk nově se rodících. A tak se kůže svrašťuje, kosti řídnou a svaly ochabují.
Fyziologický roztok (Pí-voda), který je součástí buněk lidského těla, brání stárnutí buněk a tudíž jejich předčasnému odumírání. Úlohou fyziologického roztoku je také vytvářet buňky, spojovat je a předávat mezi nimi informace, čímž přispívá k oživení buněk v jednotlivých orgánech.
